Již pár let mezi reenactory pozoruji módu rostoucí šíře punčoch. Už dlouho mi vrtalo hlavou, proč je tu vlající plachtu kolem kotníků a lýtek tak těžké přizpůsobit křivkám lidských nohou. Sama se přiznám, že jsem od té doby, co se tomuto koníčku věnuji nosila pod sukní černé, pletené vlněné podvazkové punčochy od Asosu, které jsou, řekněme, historicky neutrální, a vzhledem k dlouhé sukni nejsou ani příliš vidět. V létě jsem se konečně rozhodla ušít punčochy ke kostýmu na třicetiletou válku. Nejen tedy proto, že jsem je potřebovala, ale protože jsem chtěla vyzkoušet jak těžké je ve skutečnosti přizpůsobit punčochy na míru šíři nohou.
Čeho jsem chtěla docílit?
VRANCX, Sebastian. January
Krásně vypasované punčochy od Vrancxe, pastva pro mé oči (detail obrazu Leden).
DE GHEYN II, Jacques. Plate 22, in Wapenhandelinghe van Roers Musquetten Ende Spiessen (The Exercise of Arms)
Pikenýr od De Gheyna z vojenské cvičební příručky Výcvik se zbraněmi.
Dochované punčochy s viditelnou konstrukcí střihu klínek + chodidlo + část překrývající zbytek nohy – tyto lněné jsou na rozdíl od mých šněrovací, což věřím poněkud zjednodušuje problém tvarování kolem lýtka (doufám, že brzy vyzkouším i se šněrovacím klínkem).
Jak jsem postupovala
Po několika zkušenostech s texty ze stránek Reconstructing History jsem se rozhodla koupit pro dodatečné nastudování punčoch jejich střih/návod. Na těchto stránkách jsem kdysi pořídila on-line stažení různých textů a pár střihů, každý střih má doprovodný text s užitečnými radami. Pro mé začátky to byla skvělá pomoc a z předchozích zkušeností vím, že mi v konstrukci některých kostýmů napomohly právě doprovodné texty, které poradí kde, co a jak zabrat/upravit a jaké fígle použít, aby vám kostým dobře padnul. Většinou opravdu pomohl text více než přiložený střih.
(Tento na punčochy jsem se dokonce rozhodla ze zvědavosti jak vypadá tištěný koupit a nechat poslat poštou, což se ukázalo jako zbytečné, protože zásilka vypadá identicky jako to, co si vytisknete doma. Sice máte první stranu barevnou a střihy nemusíte slepovat, ale musíte se tahat na celní poštu a platit zbytečně poštovné. Pokud chcete něco objednat od Reconstructing history, stačí bohatě on-line verze.)
Ze všeho nejdřív jsem se rozhodla, že si zkusím vytvořit „ideální“ střih padnoucí na moji nohu z nějaké staré látky. Nikdy nevyhazujte stará prostěradla, není jich nikdy dost! Měla jsem na paměti hned od začátku, že bavlněné prostěradlo nebude nikdy tak elastické jako vlna, ze které bude finální punčocha. Přestože i u bavlny dosáhnu elastičnosti díky stříhání pod úhlem 45 stupňů, nikdy nebude ani bavlna tolik pružit. Věděla jsem tedy, že vlněnou punčochu budu určitě ještě trochu utahovat a vyhlazovat na noze, ovšem jako ideální střih bavlna posloužila perfektně. Vytvořila jsem si punčochu „na míru“ a střih budu moci (doufám) používat celý život – za předpokladu, že mi neztloustnou lýtka či kotníky. 🙂
Toto byl výsledek onoho ideálního střihu - to byla jedna z těch „nejnáročnějších“ fází. To nejnáročnější bylo vlastně to, že jsem si musela punčochu neustále navlékat, svlékat, upravovat, navlékat, svlékat, upravovat, navlékat… Takže to není moc o tom jak jste šikovní v šití, spíše o výdrži. A není to taky tak úplně jednoduché, když vám doma leze mimino a tahá vám za druhý konec punčochy. 🙂
-
Vystřihla jsem střih punčochy od Reconstructing history překrývající většinu část nohy + klínek + mé občrtnuté chodidlo – vše pod úhlem 45 stupňů.
- Zašila jsem nejdříve zadní šev punčochy a poté našila klínek a jako poslední chodidlo.
- Dostala jsem širší punčochu, kterou jsem na noze rukou na zadní straně lýtka zabrala a fixou si načrtla nové budoucí švy. Poté jsem punčochu zúžila a upravovala klínek. Toto jsem dělala dokola, dokud mi punčocha nepadla na nohu dle mých představ.
- Zkouška na konec: Ideální punčocha by měla být uplá, ale nesmí škrtit, nesmí zastavovat krevní oběh, měli bychom se do ni dostat hůře, ale cítit se v ní po navléknutí dobře ve všech polohách.
- Aby punčocha padla perfektně a nikde se kolem kotníků nekrabatila, byla určující instrukce a dle mého názoru nejdůležitější rada z celého povídání od Reconstructing history: „Lidé s úzkými lýtky budou potřebovat hlubší průstřih a delší a rovnější kotníkový klín. Ti s širšími lýtky budou potřebovat klín širší a kratší.“ Tyto dvě věty stály za všechny peníze, které jsem za tento střih dala. Je velmi důležité vědět, kde přesně punčochu utáhnout, zabrat, co přesně zvětšit či zmenšit, aby opravdu padla přesně pro váš kotník. Mě tato "drobnost" nejprve vůbec nenapadla. Zkoušela jsem punčochu utahovat pouze na straně achillovy paty, u spojů u chodidla či někde jinde a nic punčochu nevypasovalo tak dobře jako onen ideální střih klínu, jaký popisují v návodu. Jelikož mám dost hubené kotníky, musela jsem vystřihnout úplně nový klínek, který byl opravdu mnohem užší a delší, neměl v podstatě nic společného s prvotním, celkem pěkným trojúhelníkem. Čím více jsem ho zužovala a prodlužovala, tím více mi punčocha padla na nohu. Přitom není vůbec důležité mít pravidelný trojúhelník, důležité je mít ideální klínek. Každý má svůj ideální klínek! Ačkoliv návod radil využít pomoc druhého člověka, protože je to mnohem jednodušší pro pohodlné zabrání punčochy, já jsem punčochu zvládla ušít úplně sama.
Následovalo šití „na vostro“. Svůj bavlněný střih jsem nejdříve rozpárala a pod úhlem 45 stupňů vystřihla z vlněného sukna.
Následovalo dilema ohledně způsobu šití – strojové versus ruční. Zprvu jsem chtěla mít punčochy šité ručně – krom toho, že mým záměrem je vždy docílit co největší historické přesnosti, jsem také chtěla docílit co největší elasticity, což ruční šití poskytuje. Jenže, sešít punčochu v ruce přeci jen trvá déle než na stroji a jelikož jsem věděla, že budu výslednou punčochu ještě někde dotahovat, nechtělo se mi případně párat a přešívat ruční šev. Nakonec jsem se rozhodla pro kompromis: punčochu jsem až do výsledného ideálního tvaru sešila na stroji a na závěr vše přešila ručním švem a odpárala šev strojový. Co mě překvapilo, bylo to, že punčocha na první dobrou byla akorát, hned po prvním zkompletování mi bez žádných úprav padla perfektně, což skvěle potvrzuje, že zkušební střih z bavlny může znamenitě posloužit. Jenže, paradoxně už během pár vyzkoušení se začaly trochu vytahovat a tak jsem je stejně párkrát utahovala (je mi tedy jasné, že se časem trochu vytahají, jako všechny mé vlněné kostýmy).
Při přešití strojového švu jsem ovšem narazila na nečekaný problém – ruční šev, ačkoliv se jednalo o doporučený historický šev dle návodu od Reconstructing history a dvojitou lněnou niť, praskal. Tento zádrhel mi nešel do hlavy – šev praskal u lýtka dokonce, nikoliv u kotníku. Punčochu jsem zkusila dvakrát sešít běžícím stehem (running stitch) dvojitou lněnou nití a výsledek praskal. Tento bod mého bádání mi zůstane záhadou. Ruční šev měl zajistit dodatečnou pružnost a lněná niť je pevnější než bavlněná strojová, se kterou jsem nejdříve punčochu dala dohromady. Jediné možné vysvětlení se jevilo v problému pružnosti, kterou poskytuje šicí stroj a ruka podobného efektu musí docílit nějak jinak, jinak si neumím vysvětlit, jak je možné, že obyčejný steh strojový při několika vyzkoušeních nepraskl a dvojitá lněná niť ano. Do třetice tedy všeho dobrého – zkusila jsem druhý doporučený steh v návodu, a tím byl zadní steh (back stitch). Při novém pokusu jsem (pro jistotu – či pro experiment? ) při každém jednotlivém stehu látku v místě nového švu vždy natáhla, abych získala jakousi pružnost, a pak pokračovala. Nevím, co z toho nakonec nejvíc pomohlo, ale zadní steh nakonec opravdu pružil skvěle a punčocha nikde již nepraskla.
Otázkou zůstává, zda zalemovat okraje třepící se vlny, které jsem zatím nechala volně. Myslím, že čas ukáže, zda to bude zapotřebí.
Vybrala jsem nejhorší počasí na šití. Bylo fakt vedro na to, abych pořád zkoušela punčochu, protože o tom to vlastně celé je – zkoušet a utahovat na noze, dokud to není přesně podle vašich představ. Pro krásně vypasovaná lýtka musíte mít vlastně jen trochu trpělivosti a výdrž. Já jsem si opravdu hodně úzkou punčochu navlékla ve 34+ stupních cca 30krát na nohu.
Aby toho nebylo málo, punčochy jsem dodělala v druhém trimestru těhotenství, kdy ještě sice nehrozilo otékání nohou, ale zkoušení s břichem už nebylo moc pohodlné. Rozhodně si na jejich nošení nyní pár měsíců počkám, aby mi je někdo nemusel v odpoledních otékajících hodinách z nohou stříhat…
Co jsem použila?
- Staré prostěradlo
- Jakékoliv bavlněné nitě na strojové šití
- Středně silné červené sukno značky Wooltrade, 100% vlna
- Červenou lněnou niť, režnou
Co udělám příště jinak?
- Nebudu šít ve 34+ stupních
- Nebudu šít v těhotenství
Nejdůležitější postřehy:
- Vytvořit ideální klín dle pravidla: úzký kotník=delší užší klín, širší kotník=kratší širší klín
- Nenosit v těhotenství, nebo to ze sebe nikdy nesundáte 🙂
Když jsem šil ty své vlněné…
1. při testovacím kousku (taky z vlny) jsem použil následující steh (nevím jak se jmenuje,takže popíši) – přeložil jsem dva kusy přes sebe (ne ____//___, ale __==—) a šil jsem jakože spirálu – a neutahoval. Ukázalo se, že to byla správná volba, protože po pár nošeních, zvlhnutích a sušeních se daný šev zaplstil a přitom zůstal pružný.
2. A to je vlastně odpověď i na „Otázkou zůstává, zda zalemovat okraje třepící se vlny, které jsem zatím nechala volně. Myslím, že čas ukáže, zda to bude zapotřebí.“