Vínové šaty – kirtle – dle obrazu Sedm svátostí od Rogiera van der Weydena jsem šila jako svůj úplně první kostým na 15. století. Kirtle nosím s modrými rukávy a černým stomacherem (kouskem látky, který se vkládá na prsní a břišní část těla pod šněrování). Kirtle mě zaujal hned z několika důvodů:
1) skládá se ze dvou částí – živůtku a sukně, což si myslím dělá postavu hezčí (aspoň v mém případě), než šaty šité z jednoho kusu (bez napojení sukně zvlášť k živůtku)
2) má krátké rukávy a proto k němu mohu mít nespočet snímatelných rukávů v různých barvách (ale nosím a mám jen jedny, protože tuto kombinaci miluji) a mohu tedy lehce sundat či připojit rukávy dle potřeby
3) má vínovou barvu, kterou mám moc ráda
Kirtle jsem tvořila v době, kdy jsem netušila, že budu jednoho dne sdílet své zkušenosti na blogu, omluvte proto některé z nekvalitních fotek pořízené během procesu šití na mém starém telefonu.
What did I want to achieve?
MASTER of the Starck Triptych. The Raising of the Cross
Detail červených šatů se zelenými připínacími rukávy a černým stomacherem. Kirtle se skládá ze dvou kusů – živůtku a na něj připojené sukně, o čemž svědčí sklady sukně pod pasem.
Ibid.
Detail černého stomacheru, u posledních dvou dírek šněrování vidíme košili.
Ibid.
Detail zeleného rukávu připnutého špendlíčkem k rukávu šatů.
MASTER of the Life of the Virgin. The Birth of Mary
Detail zobrazující červený kirtle se zelenými rukávy a hned vedle kirtle jiné barvy s jedním modrým rukávem, připínacím, a s jednou rukou bez připnutého rukávu (vidíme košili).
GOES, Hugo van der. Adoration of the Magi
Detail červených šatů s modrými snímatelnými rukávy. Výstřih postrádá stomacher - šněrování je zcela utažené, střih zakrývá hrudník na místě, kde by jindy byl stomacher a vidíme pouze košili. Šaty nemají našitou sukni zvlášť.
GOES, Hugo van der. Calvary Triptych
Detail zelených šatů z Goesova Triptychu s Kalvárií. Vidíme nařasené připojení sukně k živůtku.
RUFUS, Quintus Curtius. Faits et gestes d’Alexandre
Detail šatů s černým stomacherem a odnímatelnými rukávy, pod nimi je vidět košile.
WEYDEN, Rogier van der. Seven Sacraments Altarpiece
A konečně detail z Weydenových Sedmi svátostí (detail prostředního panelu). Na živůtku je vidět šev uprostřed zad, lem kolem výstřihu na zádech, krátký rukáv se žlutými připínacími rukávy, sukně našitá na živůtek s vícero sklady v zadní části.
Step by step
Protože jsou tyto šaty můj úplně první kostým na 15. století, nechtěla jsem se do šití pouštět bez dobrého střihu. Sice jsem si šila již dříve kirtle na století 17., ale přesto se trochu v oblasti živůtku liší a tak jsem raději vsadila na osvědčený zdroj, se kterým mám již dlouho zkušenosti a to jsou stránky Reconstructing History, na kterých jsem během pár minut koupila a vytiskla on-line střih s doprovodným textem.
Střih koupený a zaslaný on-line jsem nejdříve vytiskla a slepila, aby na sebe pasovaly všechny díly a abych si mohla vybrat správnou velikost. Střihy od Reconstructing History také vždy obsahují tabulku velikostí.
Začala jsem živůtkem. Výjimečně jsem nešila zkušební živůtek ze staré látky, jak mám obvykle ve zvyku u nového kostýmu dělat. Věřila jsem tabulce velikosti od Reconstructing History, podle které jsem již dříve šila živůtek na 17. století a která mi zatím vždy na míru vyhovovala a zároveň jsem nechala trochu prostoru na okrajích pro případné úpravy na těle.
Pořídila jsem tenčí vínovou vlnu s 10% příměsí PAD. Ačkoliv nenávidím směsi a nikdy je nekupuji, látku jsem koupila, protože jsem jinde nenašla takový odstín, který by se mi líbil. Hned po prvním nošení jsem měla na kostýmu hromadu žmolků.
Vystřihla jsem přední a zadní část živůtku bez rukávu a sešpendlila.
První zkouška na panně vlastní velikosti.
Ponechala jsem dost místa na okrajích, pro případ, že bych musela střih trochu zvětšovat. Dělám to i přesto, že tabulka od Reconstructing History je na mou postavu vždy dost přesná. Prostě pro jistotu…
Když jsem živůtek bez rukávů vyzkoušela a měla pocit, že mi po pár minimálních úpravách na postavě perfektně padne, odstřihla jsem všechny zbytečné přebytky na krajích, sešila jsem švy a vrhla se na rukávy.
Rukávy jsem udělala také delší a až na své postavě jsem je postupně zkracovala.
Ještě než jsem zkrátila rukávy, rozhodla jsem se našít na živůtek sukni.
Narozdíl od Weydenova zobrazení jsem udělala více nabranou sukni po celém obvodu, spíše po vzoru Hugo van der Goesova Triptychu s Kalvárií.
Po přišití sukně došlo na finální zkrácení rukávů.
Následuje sešití sukně na přední straně.
Čekalo mě lemování a vyšívání dírek. Všimla jsem si, že spousta lidí neví, že při dělání dírek je zapotřebí látku propíchnout, nikoliv rozříznout. Látka se při propíchnutí pouze stlačí do kruhu, rozříznutím dírky se poničí struktura a látka se tak může dále třepit a ani její obšití nemusí udržet strukturu pohromadě. Pokud není při ruce šídlo, lze použít cokoliv špičatého, čím se hrot prostrčí skrze vazbu a následně lze dírku vytlačit klidně i hůlkami na jídlo.
Všechny delší švy jsem šila na stroji, lemy jsem dělala ručně.
Dírky jsem obšívala modrou lněnou nití.
Kirtle má 14 dírek po obou stranách – 5 pod úrovní pasu, na sukni, a 9 na úrovni hrudi, na živůtku.
Jediný kostým, na který používám žmolkovač 
.
Tkanici do šněrování jsem vylucetkovala z vlněné merino příze.
A ještě trocha těch žmolků.
Lem rukávu, žmolky...
Co jsem ze střihu nevyčetla je, jak je řešené připojení sukně k živůtku v oblasti pod pupíkem, tam, kde se sukně šněruje. Logicky tedy asi vyplívá fakt, že je sukně jednoduše napojená nařasením na živůtek a její konce v přední oblasti pod pupíkem končí přesně tam, kde končí otevření živůtku. Mně toto připojení však připadalo na postavě zvláštní a mám pocit, že nevypadalo hezky. Udělala jsem proto jakýsi poklopec tím, že jsem sukni zapustila kousek dovnitř. Vytvoří to sice větší navrstvení látky v přední části a je to možná historicky zcela špatně, ale na postavě to vypadá dobře.
Na těchto místech je látka založena směrem dovnitř.
Hotovo, hotovo. Nevím, kolika chyb jsem se z hlediska snahy o dobovost dopustila, ale výsledkem jsem celkem spokojená.
Stomacher z černé vlny, dlouhý a široký dostatečně na to, aby zakryl místo pod šněrováním.
Stomacher je pouze vyříznutý lichoběžník z netřepící se vlny s větším lemem/přehnutím v oblasti prsou.
Rukávy jsou šité z vlněné modro-černé látky se vzorem rybí kosti.
Rukávy špendlím mosaznými špendlíky se skleněnými hlavičkami. Koupila jsem si je na stánku na Libušíně u Dagfariho, ale na internetu jsem je nenašla. Myslím, že je možné se na prodejce obrátit přes e-mail a zažádat o výrobu. Tyto jsou dost měkké a ohýbají se velmi snadno, ale za účelem špendlení rukávu na ruce se to hodí, protože špendlík se ohne a sleduje siluetu ruky a tak netrčí ven z kostýmu.
Kirtle jsem nosila i v období těhotenství. Byl praktický především kvůli střihu s odděleným živůtkem od sukně, protože hodně nabraná sukně vydrží po celou dobu těhotenství (jen to chce delší šňůru do šněrování 🙂 ).
What did I use?
- Tenčí vínovou vlněnou látku značky Wooltrade s 10% PAD
-
Hnědé a černé bavlněné nitě na strojové šití delších švů
-
Hnědou lněnou niť, režnou, na ruční šití
- Modrou lněnou niť, režnou, na obšívání dírek
- Merino krémovou přízi na vylucetkování šňůry
- Zbytek černé vlny na stomacher
- 100% vlněnou látku, modro-černou rybí kost značky Wooltrade
- Mosazné špendlíky od vikingtrade.cz
What will I do differently next time?
- Nekoupím vlnu s příměsí umělých vláken, nikdy více
- Připojím sukni k živůtku bez založení směrem dovnitř - anebo třeba taky ne 🙂
- Pravděpodobně obšiji dírky méně, jsou obšité hustě a více vrstvami, což je možná trochu zbytečné
- Zkusím jiné a hezčí nařasení sukně, podle toho, jak mě inspiruje další historická předloha
Highlights:
- Kirtle s našitou sukní se mi zdá mnohem praktičtější než jednolitě ušité šaty – hlavně pro ty, co za sebou ještě neměly mateřství a plánují zdolat nějakou akci i těhotné
- Dírky je důležité neprořezávat, pouze vytlačit šídlem, špejlí, háčkem…
- Doporučuji střih nejdříve vyzkoušet na nějaké staré látce, třeba na prostěradle - dělám to vždy s výjimkou tohoto kostýmu, kde jsem věřila velikostní tabulce od Reconstructing History, protože mi vždy perfektně sedne a protože jsem porovnala střih s velikostí živůtku, který jsem šila ke kostýmu na 17. století