S šitím tohoto baretu, jako doplňku k dětskému kostýmu doby třicetileté války, jsem velmi dlouho váhala, jelikož do českého prostředí už do této doby nezapadá. Protože by ale teoreticky v té době na českém území nebyl takový vzhled zcela nemožný a u malých dětí se vždy u dobovosti trochu přimhouří oči, pro moji velkou slabost k tomuto doplňku jsem ho ušila. Původně byl šitý pro syna dle střihu z publikace The Tudor Child: Clothing and Culture 1485 to 1625. Hned při jeho tvorbě si ho oblíbil i mladší sourozenec, a tak jsme velmi brzo na akcích měli malou tudorovskou holčičku.
Čeho jsem chtěla docílit?
BRUEGEL, Pieter the Elder. Children´s games
Inspirace pochází z mého oblíbeného obrazu "Dětské hry" od Pietera Brueghela staršího, který namaloval v roce 1560, a na kterém je zobrazeno množství baretů na dětských hlavičkách, viz pár detailů níže.
Takových baretů je dochováno hojně také v muzeích, kde najdeme též pletené varianty běžnější pro prostší lid. Vzhledem k tomu, že plést jsem již dávno zapomněla, zvolila jsem šitou variantu.
Vlněná pletená čepice z londýnského Muzea, ve které jsou všité krátké kousky hedvábné stuhy. V 16. století se čepice po pletení valchaly (praly, tepaly a plstily), aby se vytvořila pevná, teplá, nepromokavá a odolná látka. Čepice pochází z tudorovské éry a stejně jako na obraze od Bruegela najdeme i mezi dochovanými exempláři různé styly (rozhodoval vkus a peněženka zákazníka). Výroba jedné čepice je dle popisu muzea výsledkem práce vysoce kvalifikovaných, profesionálních pracovníků. Běžné byly jasné barvy, jako je modrá nebo červená, ale nosila se i černá a tmavě hnědá. Většina čepic má dnes odstíny hnědé kvůli dlouhodobému vystavení vlhké zemi – k odhalení jejich původní barvy by bylo nutné provést analýzu barvení.
Pro toho, kdo by chtěl takovou čepici uplést, je v odkaze obrázku také technický popis pletení. Podotýkám, že je pletená verze díky valchování velmi tuhá, bez jakékoli elasticity nebo „poddajnosti“, jak uvádí muzeum. Na dotek je spíše jako křehká plsť než měkký úplet.
Další z dochovaných čepic - s rozdělenou krempou a rozkrojeným výstřihem. Dělníci, kteří na začátku 20. století kopali základy pro nové stavby v okolí Londýna, našli mnoho kusů oděvů a textilií zakopaných v zemi. Mnohé z nich jsou zrovna tyto čepice, hojně v dobrém stavu. Byly zřejmě ztraceny z hlav jejich nositelů nebo odloženy, když se staly nemoderními (kolem roku 1570), a byly vhozeny do městského příkopu a žump. Protože se bohužel nejednalo o formální archeologické vykopávky, byly ztraceny veškeré detaily, které by pomohly přesněji datovat čepice.
MOR, Antonis. Portraits of Sir Thomas Gresham and Anne Fernely
Sir Thomas Gresham (1519-1579) s tudorovskou čepicí.
HOLBEIN, Hans the Younger. Edward VI as a Child
Další portrét prince Edwarda, taktéž v baretu.
LYON, de Corneille. Portrait of a Man
Na dalším portrétu vidíme jednoduchou, jednobarevnou verzi baretu. Tyto čepice se dle popisu z muzeí někdy také nazývaly jako „učednické“ nebo „statutární“ čepice. V roce 1571 byl schválen zákon, který nařizoval každému muži staršímu šesti let, s výjimkou vysoce postavených mužů, nosit o nedělích a svátcích pletenou vlněnou čepici vyrobenou v Anglii.
BRUEGEL, Pieter. Peasant Wedding
I na dalších obrazech Bruegela najdeme množství baretů. Muzea uvádí, že některé čepice byly lemovány stuhami, aby napodobily dražší hedvábné verze. Bohatí Londýňané nosili pokrývky hlavy ovlivněné evropskou módou a módní byly právě barety (ang. bonnet) z Milána, zdobené pštrosím peřím a brožemi. Na obraze se jedná o vesničany (detail).
HASELBACH, Pankraz engelhard von. Chebská kronika
Jeden tuzemský plochý baret chebského purkmistra Bernhardina Schmidla, foto pořízené v publikaci Oděv v Západních Čechách 15. až 17. století od Veroniky Pilné (str. 45). Autorka v publikaci uvádí, že rozměrný plochý baret byl oblíbenou pokrývkou hlavy v první polovině 16. století u mužů i žen. Nosil se posazený na síťce na vlasy a hodně na stranu, zdobený šperky a peřím. Oblíbily si ho rychle široké vrstvy obyvatelstva od šlechty, měšťanů až po vojáky a landsknechty (str. 51). Na konci 16. století se v Čechách barety nahradily zcela jinými typy pokrývek hlavy.
HASELBACH, Pankraz engelhard von. Chebská kronika
Foto z iluminovaného rukopisu je taktéž pořízené v publikaci Oděv v Západních Čechách 15. až 17. století od Veroniky Pilné (str. 251) a zobrazuje staršího muže - primase města Chebu - se šikmo posazeným, jednoduchý černým baretem. Veronika Pilná zmiňuje ve své publikaci taktéž pletené barety z 16. století nalezené v Londýně a zhotovené technikou pletení do kruhů za použití více jehlic. Není známo, nakolik byla tato technika použita pro barety v Čechách, ale jako taková zde byla požívána (str. 51).
Jak jsem postupovala
Střih pochází z mé oblíbené publikace The Tudor Child: Clothing and Culture 1485 to 1625. Je velmi jednoduchý a dá se použít i pro dospělého. Vhodný je pro období 1485-1580 pro všechny vrstvy a pro vrstvu nejnižší až do roku 1625. Takový baret dle Veroniky Pilné byl geograficky velmi rozšířen - byl nošen nejen v západní, ale i ve střední a jižní Evropě (Oděv v Západních Čechách 15. až 17. století, str. 51).
Základem střihu je spodní a svrchní díl baretu: obyčejný kruh tvořící svršek baretu a okraj, na který se tento kruh našívá - lem baretu. Na oba kusy se přidává 12 mm látky na švy.
Zvolila jsem teplou šedou a velmi příjemnou vlnu. Důvodem je recyklace staré kapuce na středověké období, která již neměla využití a zároveň i vlastnosti látky - teplá vlna pěkné barvy.
Střih v knize uvádí velikost baretu pro 10leté dítě s obvodem hlavy 56,5 cm. Střih lze přizpůsobit velikosti hlavy nositele jednoduše tak, že se zvětši nebo zmenší obvod vnitřního lemu - okraje baretu, tedy úpravou jeho vnitřního i vnějšího obvodu. Dle publikace se k odpovídající velikosti přidává 6 mm délky navíc.
Pro jednoduchý vlněný baret, jaký jsem tvořila já, je zapotřebí vystřihnout dvě vrstvy spodního okraje. Pro ty, kteří by chtěli trochu lepší verzi baretu, lze do okraje všít drátek, kterým se baret dá při nošení různě tvarovat. Mně taková varianta připadala u dětí zbytečná a proto jsem ušila jednoduchý okraj bez drátku, který funguje velmi dobře.
Dvě základní vrstvy spodního lemu jsem na vnější straně obšila - tento lem je vidět zpoza horního dílu baretu při nošení.
Na baret je kromě teplé vnější látky dobré použít i podšívku - já jsem zvolila světlý len. Jeho velikost se rovná velikosti horního dílu (svrchní části baretu).
Oba kruhy - vlněný svršek baretu i lněnou podšívku jsem dala k sobě a tlustou nití nařasila. Obvod nařasení musí odpovídat vnitřnímu obvodu spodního okraje baretu. Já jsem baret nařasila nejdříve tlustou bavlněnou nití pro nastavení odpovídajícího objemu a poté zašila hustším švem, Takto sešité nařasení jsem pak připojila ke spodní části baretu.
Po nařasení a jeho sešití hustším stehem jsem vytáhla původní bavlněnou šňůrku z baretu, která sloužila pouze pro snazší nařasení, nikoliv jako trvalý steh.
Tímto vznikl tedy nařasený a podšitý svršek baretu a lem, který je na vnějším okraji zašitý. Takto nařasený svršek je nutné přišít v místě nařasení na vnitřní obvod lemu/spodního dílu baretu.
Po spojení horní a spodní části baretu je zapotřebí připevnit na nařasené připojení svršku baretu proužek podšívky (jakési zakončení hrubého spojení obou dílů) - já jsem použila len světle šedé barvy. Proužek látky by měl být 2,5 cm široký a měl by být stejně dlouhý jako obvod nařasení/vnitřního lemu spodní části baretu (je třeba jen přidat něco na okraj délky).
Vnitřek baretu po spojení všech částí dohromady.
Hotový baret.
Přiznám se, že jsem si baret sama velmi oblíbila.
Baret v dešti na historické akci "Vojáci na vsi" ve skanzenu ve Vysokém Chlumci.
Co jsem použila?
- Teplou, příjemnou vlněnou látku (stačí recyklovat, či použít zbytky)
- Zbytky lnu pro podšívku a lem okraje baretu (opět lze recyklovat či použít zbytky)
- Silnější niť/provázek pro hrubé nařasení okraje/lemu baretu
- Lněnou šedou niť na švy
Co udělám příště jinak?
- Baret se nám jeví doposud jako perfektní a neměli jsme k němu zatím žádné výhrady, snad jediné, co mi pořád vrtá hlavou je, jak ho ušít rostoucí. Teoreticky mi připadá stejně jednoduché/těžké ušit novou velikost baretu jako zvětšovat baret stávající.
Nejdůležitější postřehy:
- Je dobré zvolit teplou, hustě tkanou vlnu, aby byl baret co nejteplejší a nejodolnější nepřízni počasí.
- Použití baretu se vyplatilo především při dešti, kdy hlavu opravdu dobře chrání před zmoknutím díky dvojí vrstvě teplé vlny a lněné podšívky. Dá se nosit přes čepec, kdy zahřátí dvojitou pokrývkou hlavy funguje velmi dobře při silném větru a chladném počasí, a to především kvůli tomu, že má dítě díky čepci zakryté i uši.