Tento historický „batoh“ jsem se rozhodla ušít manželovi jako součást kostýmu na třicetiletou válku. Krom toho, že je to pěkný doplněk, byl důvod především praktický. Již několik akcí jsem přemýšlela nad maličkostmi, které dotváří celek kostýmu a dávají mu ten správný historický šmrnc, a nad těmi, které dokážou pokazit celý outfit. Nejednou na akci člověk vyrazí na nákup různých potravin či suvenýrů a nese sebou něco, do čeho svůj nákup uloží. Posledně to bylo v holandském Grolle, kdy jsem si uvědomila, že jdeme v kostýmech do Alberta přes historickou tržnici a na rameni nosíme bavlněnou plátěnku, jakou dnes koupíte v kdejakém krámě. Ne, že by jedna bavlněná plátěnka bez potisku zas tolik ničila celý váš historický vzhled, ale když jsme pak dokoupili ještě jednu takovou s velkým barevným nápisem Albert, tak jsem se rozhodla ušít něco dobového.
Čeho jsem chtěla docílit?
OSTADE, Isaack van. A winter scene
Detail obrazu, na kterém je vidět vak na drobnosti, či u vojáka na součást výzbroje, většinou ho vidíme na obrazech na vojácích a chudších vrstvách.
LAGNIET, Jacques. Vie des Gueux. Livre III.
Detail Lagnietova žebráka.
VRANCX, Sebastian. Autumn, Market Scene in the Heart of a Village
Detail od Vrancxe, snapsack na různých částech těla.
Jak jsem postupovala?
Když jsem přemýšlela nad velikostí a střihem snapsacku, napadlo mě vyzkoušet něco z domácího prostředí. Střih snapsacku je sice velmi jednoduchý a nejdete ho leckde na internetu, ale jelikož máme doma Knihy krejčovských střihů v českých zemích v 16. až 18. století ve kterém jsem si matně pamatovala na nějaký vak na slámu, chtěla jsem nejdříve vyzkoušet ten.
Tento vak sloužil vojákovi nejen pro uložení sena či slámy, ale také jeho výstroje, a proto se mi zdálo, že tento český snapsack může posloužit také dobře. Naštěstí jsem střih vyzkoušela nejdříve ze starého prostěradla, protože jsem zjistila, že není tak úplně praktický.
Střih má tvar podkovy sešité po vnějším okraji. Vnitřní část je volná (s dírami pro šněrování) pro ukládání obsahu. Ačkoliv tento střih měl praktický důvod – uložení bagáže na hřbet/šíji koně, a věřím, že se také při tomto typu šněrování i dobře plnil slámou, pro užití dnešního reenactora, který si jej nejpravděpodobněji na koně dávat nebude a bude ho nosit na rameni, řešení tohoto typu není úplně praktické. Nedokázala jsem si představit, jak přijdeme do obchodu a můj manžel rozloží podkovu a vloží do ní maličkosti – nepracovalo se mi s ní dobře, když jsem ji rozvázala, uvolnila se celá jedna strana vaku a musela jsem celou látku položit na zem, abych ji dala opět dohromady. Je možné, že to bylo také tím, že zkušební vak byl ušitý z tenčí bavlny. Nedokázala jsem si přesto představit v praxi využití vaku tohoto střihu. Usoudila jsem proto, že praktičtější bude vak sešitý ze všech stran kromě horní „díry“, která bude sloužit na házení věcí dovnitř. Takový střih vypadal takto:
Je to prostý obdélník s vystřiženým „zobákem“ na jedné straně. Na jeho protější straně jsou díry pro budoucí provlečení zavazování a na jedné z delších stran jsou body, na které se přišije pásek na nošení. Tento obdélník stačí v půli přehnout a sešít po všech stranách krom té, kde jsou vyznačená očka. Velikost tohoto vaku jsem zvolila dle výšky mého muže a zkušeností z dobového života na akcích. Jelikož jsem tento vak šila manželovi k Vánocům a bylo to překvapení, délku popruhu i velikost batohu jsem zkoušela na sobě a na krejčovské panně mé velikosti. U takového doplňku nemůžete nic moc zkazit, je to v podstatě jen pytel. Když je o něco menší, tak se do něj prostě vejde méně věcí. Ideální velikost se mi zdála být taková, aby spodek vaku končil kdesi u ledvin a celková velikost vaku aby byla taková, aby si do ni mohl člověk dát jen pár maličkostí a nepřekážela mu přebytečná látka a zároveň aby si do něj mohl zabalit věci na přespání. Manžel do ni dá maličkosti i deku. Záleží na tom, jak moc jste nároční na vybavení a na co chcete snapsack využívat, u nás doma jsme zvyklí spíše na minimalismus – nosíme na akce méně věcí.
Po sešití všech stran krom otvoru na házení věcí dovnitř vznikne něco takového.
Náš snapsack je, řekněme, trochu „vytuněný“. Nemyslím, že vojáci měli až tak řešené detaily, jako jsem je řešila já. Nicméně, dovolila jsem si ho trochu přilepšit. Vnitřní švy jsem zašila smykovacím stehem a pro lepší odolnost jsem použila hned vedle něj i zadní steh (back stich).
Vnitřní lem – smykovací steh a za ním zadní.
Látku u otvoru jsem zalemovala bodovým stehem (prick stitch - českým překladem si nejsem zcela jistá, proto přikládám detailnější foto vnitřní i vnější strany stehu).
Vnější strana lemu a bodového stehu.
Dírky jsem obšívala hodně silnou lněnou nití.
Původně jsem chtěla pro zavazování použít nějaký provaz či něco hodně prostého, ale zjistila jsem, že doma žádný nemáme a nakonec vylucetkovala ze silné, přírodní ovčí příze šňůrku. (Nepředpokládám, že by vojáci nosili takto vyšperkované snapsacky, nemluvě o mém dlouholetém problému lucetka vs. třicetiletá válka – lucetkovalo se ještě vůbec?)
Popruh jsem taktéž z jedné strany obšila smykovacím stehem. (Na popruh jsem vystřihla pouze dlouhý pás, která jsem podélně přehnula a zašila takto na jedné straně, aby se netřepil. Pevně jsem ho přišila k vaku, ať má dlouhou životnost.)
Co jsem použila?
- 100% lněnou stanovku, 570 g s hydrofobní a fungicidní úpravou značky Svitap
- Hodně silnou béžovou lněnou niť (nevzpomínám si, kde jsme pořizovali, ale pravděpodobně v provaznictví)
- Staré prostěradlo
- Jakékoliv bavlněné nitě na pokusný snapsack z prostěradla
- Přírodní vlněné příze na vylucetkovanou šňůru
Co udělám příště jinak?
- Pravděpodobně nic, je to rychlé a jednoduché na zpracování
Nejdůležitější postřehy:
- Zajímala by mě zkušenost někoho, kdo využil v praxi střih z Knihy krejčovských střihů v českých zemích v 16. až 18. století – stál mi vrtá hlavou praktické využití onoho střihu ve tvaru podkovy