Houppelande jsem se rozhodla ušít jako svrchní vrstvu přes můj oděv na 15. století. Měla jsem do té doby pouze kirtle z lehčí gramáže a spodničku z teplejšího lnu, ale vždy mi chyběla ještě jedna teplá vrstva, kterou jsem většinou zastupovala dekou a vysedáváním u ohniště. Otázkou bylo jaký typ houppelande ušít. Líbily se mi snad všechny typy, které jsem viděla. Kromě objemu v rukávech a pase se lišily v průběhu 15. století střihy houppelande například řasením v pase, podšívkou, výstřihem, typem zapínání/vázání, průstřihy na rukávech, vlečkou… Nakonec jsem zvolila houppelande staršího typu – širší, objemnější.
Čeho jsem chtěla docílit?
MEMLING, Hans. The Donne Triptych
Nejdříve se mi zalíbily střihy užší jak objemem v rukávech, tak celkovou šířkou.
Book of Hours
Detail z rukopisu Kniha hodinek . Užší houppelande, pravděpodobně s kožešinovou podšívkou, která byla v oblasti výstřihu a ramen často ohrnutá a vytvářela tak pěkný límec.
WEYDEN, Rogier van der. St John Altarpiece
Detail obrazu od Weydena - postupně se mi začaly líbit mírně širší rukávy a nařasení v oblasti hrudníku.
CHRISTUS, Petrus. Goldsmith in his Shop
Detail houppelande s širokým černým páskem. Původně jsem zamýšlela také zakomponovat do kostýmu černý pásek a tak jsem ho vyrobila z vlny. Podlehla jsme však nakonec koženému tenkému pásku - mnohem lépe drží a velmi pěkně nařasí látku kolem hrudníku (ale věřím, že černý široký pásek z kůže by posloužil stejně dobře).
BOCCACCIO, Giovanni. Le Decameron
Detail z Decameronu.
EYCK, Jan van. Margaret, the Artist's Wife
Čím širší houppelande, tím větší řasení vzniká v oblasti hrudníku.
WEYDEN, Rogier van der. Portrait of a Young Woman
Houpelande s krásným výstřihem podšitým kožešinou, širokými rukávy a pravděpodobně také širokou spodní částí.
WEYDEN, Rogier van der. Deposition
Detail staršího typu houppelande s kožešinovou podšívkou a jednoduchým vázáním kolem pasu – toto vázání jsem rovněž vyzkoušela, ale praktičtější byl pořád tenký kožený pásek.
WEYDEN, Rogier van der. Seven Sacraments Altarpiece
Opět detail od Weydena a tentokráte i se zobrazením červených šatů, které jsem zrekonstruovala o pár let dříve a které nosím pod houppelande - všimněte si podšívky houppelande.
Tamtéž
Detail ze stejného obrazu.
WEYDEN, Rogier van der. The Magdalen Reading
Houppelande od stejného autora, tentokráte s širokým páskem zakončeným sponou.
WEYDEN, Rogier van der. Crucifixion Triptych
Detail houppelande s širokými rukávy a průstřihy - chybělo velmi málo, abych je tam neudělala také. 🙂
EYCK, Jan van. Ghent Altarpiece
Detail houppelande s opravdu velmi širokými rukávy.
Jak jsem postupovala
Po několika zkušenostech s texty a střihy ze stránek Reconstructing History jsem se rozhodla pořídit jejich střih/instrukce na houppelande. Střih je velmi jednoduchý na zkompletování a Reconstructing History nabízí vždy přehledný popis historického vývoje šatů, u tohoto šatu užší i širší typ střihu. Původně jsem se rozhodla vystřihnout látku na širší šaty a pak se teprve rozhodnout, zda objem zúžím a zvolím variantu užší, byla jsem dost nerozhodná, ale čím dál více se mi začaly líbit šaty širší a z praktického hlediska mi přišly také lepší – pohodlněji se do nich nabalíte v tužší zimě.
Zvolila jsem pro svrchní látku středně silné, tmavě modré sukno. Střih je tvořen ze dvou předních dílů, jednoho zadního, dvou postranních klínů a širokých rukávů.
Pro podšívku jsem zvolila hnědý len.
Dalo by se říct, že většina šatu byla sešitá za pár minut, protože jsem základní švy dělala na stroji.
První výsledek. Při šití jsem pro rychlejší manipulaci používala moderní pásek, který vzorně nahrazoval vzhled širokých pásků z obrazů, jenž mě inspirovaly.
První zkoušky na krejčovské panně bez jakéhokoliv štelování řasení – to se na postavě později lehce upraví za pomocí pásku.
Podšívku jsem nejdříve přišila v oblasti výstřihu. Přiznám se, že jsem v pořadí úkonů příliš nedodržovala instrukce od Reconstructing History, ale jinak všechny zásady šití ano – jsou to spíše jejich doprovodné texty, co mi pomůže porozumět více konstrukci, než střihy samotné.
Následovalo špendlení rukávů. Co mi vrtalo hlavou, byl způsob zašívání podšívky rukávů v oblasti průramků. Ze zkušeností s šitím kostýmů ze 17. století podšívku rukávu se zbytkem podšívky spojuji dlouhým páskem, který přišiji po celém obvodu průramku. V instrukcích střihu k tomuto nic nebylo uvedené a nikde jsem v průběhu šití nedohledala tuto informaci. Spojila jsem tedy podšívku po způsobu, který používám pro století 17., ale později jsem tento detail zkoumala v publikaci The Medieval Tailor's Assistant: Making Common Garments, 1200-1500 a v pasáži věnující se podšívání (str. 51) jsem zjistila, že v tomto období se pravděpodobně takto podšívka rukávů nešila, respektive nic jsem o jejím zašívání po způsobu, jaký znám ze 17. století, v této knize nenašla. Je to ovšem jediná publikace, ve které jsem zatím tuto informaci hledala a budu se muset po této informaci pídit ještě dále.
Rukávy podšité podle způsobu podšívání v 17. století.
Zkouška rukávů na těle. Vše padlo dokonale – u tak širokých šatů není moc pracné trefit velikost.
Zbývalo tedy jen přišít rukávy a zalemovat podšívku na rukávech a po obvodu šatů ve spodní části. Co bylo trošku náročné, bylo finální krácení délky, kterou jsem až do konce nechala pro jistotu mírně delší. Ačkoliv jsem vše několikrát pečlivě přeměřila na panně, která má moji velikost i výšku a i na zemi vše překontrolovala při rozložení šatů, po zašpendlení okrajů nebyly šaty na mé postavě u nohou všude rovnoměrně dlouhé. Určitě hrálo taky trochu roli to, že se látka při zašpendlení chovala jinak a špendlíky ji všude trochu nerovnoměrně tahaly a vytvářely křivolaký dojem, ale nakonec jsem se poradila s mojí kamarádkou návrhářkou, která šije šaty ve stylu 50. let a má s podobně širokými obvody hodně zkušeností – Gali, moje šicí guru, mi poradila velmi pečlivě změřit délku od linie pasu dolů (ještě můžete poprosit někoho, kdo by to mohl dělat přímo na vás) a měřit obvod každých 10 cm. Je dobré měřit zvlášť podšívku a svrchní látku – a opravdu pečlivě změřit, zda je vše rovnoměrné. Zní to možná jako banální úkol, ale u tak těžkých a širokých šatů to opravdu nebylo jen tak a dělala jsem to natřikrát.
Hotovo hotovo.
Houppelande jsem měla na sobě poprvé na akci, kde jsem měla skoro celý den na sobě šátek s děvítiměsíčním miminem (více zde). Osvědčily se jako opravdu velmi pohodlné. Co by mě asi nenapadlo a Reconstructing History to zmiňuje, je nutnost šaty před zalemováním pověsit na několik dní na pevné dřevěné ramínko, aby se vyvěsily. Já jsem je nechala viset týden a délka šatů se trochu prodloužila. Záleží asi z jak těžké látky si svůj kostým ušijete, ale vlna, kterou jsem použila já, je dost těžká a dost se za ten týden vytáhla.
Co jsem použila?
Co udělám příště jinak?
- Spodní okraj šatů před lemováním rovnou změřím na krejčovské panně od linie pasu směrem dolů, pečlivě každých 10 cm - zvlášť podšívku a svrchní látku, opravdu pečlivě zkontroluji, zda je vše rovnoměrné
- Prozkoumám dobové zašívání podšívky rukávů
Nejdůležitější postřehy:
- Krom toho, že jsou šaty opravdu velmi lehké na ušití (řadila bych je k projektu pro začátečníky), stojí ještě jednou za zmínku otázka vnitřního spojení podšívky rukávů – stále mi vrtá hlavou, jak se v 15. století toto podšití řešilo
- Je dobré šaty na pár dní pověsit na pevné ramínko, aby se šaty vyvěsily (prodlouží se tím celková délka).