Pro ty, co hledají kompletní vybavení pro dítě ve věku asi 3-8 let jsem sepsala přehled toho, jak jsme k reenactorské výbavě pro malého kluka přišli my. Jsou tu kostýmy, které jsem zatím nestihla nafotit a pojednat o každém z nich jednotlivě v samostatném příspěvku, protože byly šité narychlo pár dní před akcí. Postupně se budu každému oděvnímu kousku věnovat podrobněji (košile, kabátek, doplňky…)
Outfit na období třicetileté války vznikl před 3. narozeninami našeho syna. Jeho dosavadní kostým pro věk batolete až 2 roky se od toho nového lišil tím, že byl pohlavně neutrální, tedy, byl univerzálním kostýmem pro holčičky i kluky, jelikož děti nosily v tomhle věku oblečení stejné – genderově nerozlišitelné. Protože jsem o tom, jak se malí kluci postupně vymaňovali ze šatiček a přecházeli do klučičího oblečení pojednala podrobně v článku u rostoucích kalhotek, přejdu rovnou k tomu, jak vypadá kostým nový.
Nový kostým již odhaluje, že je v něm malý chlapeček, který má po vzoru tatínka své první chlapecké vybavení. Kostým tvoří rostoucí oblečení, které se dá s věkem prodlužovat a rozšiřovat (případně upravovat menším přešitím/zvětšením velikosti). Základem je košile, kalhoty, ponožky, botky, svrchní teplá vrstva. U dítěte je však více než zapotřebí mít vrstev oblečení více, protože se častěji zašpiní a tak máme také jako náhradu celého kostýmu ještě teplý kabátek. Součástí výbavy jsou také doplňky, které dětem zpříjemní pobyt na akci – hračky a další doplňky, jaké nosí tatínkové.
Čeho jsem chtěla docílit?
LE NAIN brothers. Peasant Family
Detail chudých chlapců v obnošeném oblečení. Vidět je jednoduchý typ košile – pravděpodobně poděděný, s větším límcem i výstřihem, což také nasvědčuje tomu, že je košile pravděpodobně dost velká, poděděná. Kromě základní vrstvy – lněné košile, vidíme také vlněné kalhoty. Jejich střih je stejný jako u dospělých, jsou rovné či balónového vzhledu a nabírané u pasu. Opět dle jejich velikosti soudím, že jsou poděděné.
LE NAIN, Antoine. Peasant Children
Venkovské děti, detail chlapců oblečených opět do obnošeného oblečení. Vidíme opět vetší límec i výstřih u košilí. Skrze poklopec vidíme, že košile je delší. Vidíme opět kalhoty sahající pod kolena, rovného střihu a zde také v kompletu s druhou svrchní vrstvou, kterou je kabátec – ve stejné barvě a látce. Vidíme záplaty, roztrhané části oděvu, které ukazují, že dědit oblečení a spravovat celý život do jejich úplného roztrhání a nemožnosti opravit je, bylo u chudší vrstvy zcela běžné. Kromě jednoho chlapce mají postavy vlněné ponožky a kožené botky na zavazování. Zaujal mě klobouk klučíka hrajícího na flétnu, ale také velmi zajímavá čapka chlapce napravo – nedaří se mi zcela přesně identifikovat střih této pokrývky hlavy a nejsem si jistá, zda se nejedná o kombinaci čepice a nějakého šátku a zda je tato pokrývka hlavy šitá či pletená.
LE NAIN brothers. Young Musicians
Detail mladých hudebníků v oblečení zobrazující opět spodní vrstvu – košili, kalhoty rovného střihu s nabráním u pasu a kapsami, kabátec, tentokrát barvou neladící ke kalhotám. Vidíme zde navíc vlněný plášť, vlněné návleky na nohou a pantofle, či možná jen staré, rozpadlé botky, dále pokrývky hlavy a hudební nástroje.
BRUEGEL, Pieter the Elder. Children´s games
Detail od Bruegela z obrazu Dětské hry – moje nekonečná inspirace, u které čerpám už od prvního dětského kostýmu. Nejpraktičtější kus oděvu je na tomto obraze – jedná se o jednoduchý kabátek na navlékání přes hlavu či s rozepínáním po celé délce. Vidíme ho v různých podobách, jednokusý či šitý ze dvou kusů s nabíranou spodní částí. Nosil se různě, s páskem či bez, krátký či dlouhý, dá se svojí univerzálností přizpůsobit také jiným historickým obdobím.
Tamtéž.
Přestože náš syn ze všeho nejraději nosí klobouk, líbily se mi vždy vyobrazené čepice a slabost mám pro barety. Jeden jsem mu vyrobila i přesto, že baret není pro českou vojenskou jednotku, se kterou na akcích vystupujeme typická, a na našem území se již touto dobou nenosil.
CLAEISSENS, Anthuenis. A Family Saying Grace before a Meal
Rodinná modlitba před jídlem se zobrazením chlapců střední vrstvy v límcích, doubletech v kompletu s kalhotami, punčochách a jednoduché nazouvací obuvi (detail obrazu).
Anon. Tři chlapci s košíky
Jeden tuzemský výjev tří chudých chlapců s košíky. Originál malby se nachází dnes na zámku Kozel, zde foto pořízené v publikaci Oděv v Západních Čechách 15. až 17. století od Veroniky Pilné. Cituji autorčin popis (str. 322): „Zcela vpředu sedí na oválném koší chlapec s krátkými bílými kalhotami, vpředu roztrženou košilí a nahnědlou vestou. Chlapec, který se o prvního hocha opírá, má na sobě tmavé kalhoty, bílou košili a hnědý volný kabátek. Na hlavě vidíme těsnou kulovitou čepičku. Třetí z chlapců je zachycen obdobně. Na nohou hnědé kalhoty pod kolena, na trupu volný svrchlík a bílou košili. Všichni chlapci jsou bosí.“
Jak jsem postupovala
Košile
Základní spodní vrstvu je dobré mít víckrát, protože určitě nastane chvíle, kdy je zapotřebí dítě převléknout. Naposledy moje dítě běhalo v košilce v jarním dešti a bylo úplně promočené. Nejlepší by bylo mít těch košilí pro jistotu hned několik. Snažila jsem se ušít maximálně rostoucí velikost, což se projevilo v hodně dlouhých rukávech založených do rezervy, délce košile založené z jedné třetiny a velkém výstřihu, který je založený v límci a dá se v jeho okolí vypárat pro zvětšení obvodu krku.
Střih na košili jsem čerpala z publikace The Tudor Child: Clothing and Culture 1485 to 1625. Je to velmi jednoduchý střih, který lze použít i pro dospělého. Střih jsem dodržela do detailu až na drobné zjednodušení rukávů – ty jsem nechala bez nabírání a manžet, jelikož jsou rostoucí. Až syn doroste do poslední délky, našiji mu manžety s knoflíčky.
U jedné z košil jsem detaily našívání klínků zkusila udělat dle publikace Seventeenth Century Women's Dress Patterns (kniha první, str. 118), kde je detailně zobrazena rekonstrukce dochovalé dámské košile (dnes se nachází ve Victoria&Albert muzeu pod číslem T.243-1959), a u které jsou takové klínky přišívané (klínky jsou typické v tomto období pro košile obou pohlaví).
Střih chlapecké košile se neliší moc od variant, které jsem šila pro manžela. Základem jsou dva obdélníkové panely tvořící tělo košile, z něhož jeden, ten přední, má výstřih. Dva menší obdélníky jsou rukávy. Zbývající malinké geometrické tvary jsou dva trojúhelníky pro klínky u límce, dva čtverečky pro klínky v podpaždí a dva dlouhé obdélníčky pro límec. Tento střih by měl být detailně popsán v samostatném příspěvku, tak se nezapomeňte podívat, zda se mi to již podařilo sepsat. 🙂
Naše vůbec první košile na tradiční červencové návštěvě naší historické skupiny Sinister na hradě Pecka.
Návštěva skanzenu ve Vysokém Chlumci, kde jsme ve společnosti historické skupiny Die Kompanie a Danar strávili jedno skvělé odpoledne v roli sedláků.
Naše košile se u krku zapínají látkovým knoflíčkem, což pro některé děti nemusí být nejlepší volba. Náš syn už ho dvakrát ve vzteku utrhl, protože se mu nepodařilo ho hned napoprvé vyvléknout z lněného očka, kterým se provléká. Druhou variantou může být zavazování pomocí šňůrek, které syn sice v tomhle věku lehce rozváže, ale pro změnu nedokáže zatím sám zavázat.
Košile jsou všechny šité v ruce, ale v publikaci The Tudor Child je také uveden typ švu, který na stroji dokáže velmi dobře napodobit šev ruční.
Rostoucí kalhoty
KETEL, Cornelis. Double Portrait of a Brother and Sister
V kombinaci s košilí nosí náš syn kalhotky rovného střihu s nabíráním u pasu.
Takové dětské kalhotky jsem zrekonstruovala rovněž dle návodu publikace The Tudor Child a detailně popsala v tomto příspěvku.
V teplém počasí stráví syn většinu času ve vlněných kalhotách a košili. Oboje je velmi prodyšné a pohodlné, což je u dětských kostýmů pro mě vždy na prvním místě.
Kalhoty jsou velmi praktické. Kromě rekonstrukce všitých kapes (rovněž dle návodu z The Tudor Child) k nim doporučuji nosit pásek – nejen pro upevnění kalhot, ale i kvůli tašvici, měšci, pochvě na nůž a všem ostatním doplňkům, které malí kluci milují.
Lehký vlněný waistcoat
TENIERS, David the Younger. Spring (detail)
Tento lehký vlněný waistcoat bez podšívky vznikl ve spěchu dva dny před akcí. Potřebovala jsem nějakou zateplovací vrstvu pro letní dny, ale nebylo moc času, na nějaký pěkný doublet bych potřebovala víc dní. Na večerní ochlazení jsem ještě neměla vymyšlenou žádnou vrstvu a vsadila jsem kvůli nedostatku času na ten nejjednodušší svršek, který mě napadl.
Střih najdete v publikaci Clothes of the Common People 1580 – 1660 od Stuarta Peacheyho. Autor uvádí, že se takový waistcoat šil z jedné vrstvy jako zateplovací mezivrstva - nosil se přes košili, ale pod doubletem. V zimě se nosil zastrčený do kalhot pro lepší ochranu před chladem. Některé waistcoaty byly také bez rukávů, v podobě vestičky (na jeho šití se teprve chystám).
Tato publikace je v současnosti nedostupná a my za střih vděčíme Milanovi z Common Slovak Reenactors, který mi ho promptně poslal, když jsem si vzpomněla, že ho sám kdysi šil. Jak se do něho pěkně zateplit popsal na jejich blogu.
Nový waistcoat na hradě Pecka. Sice jsem neměla čas na lemy, ale měli jsme parádní svršek a malý raubíř byl spokojený a v teple.
U dětských kostýmů je skvělá možnost recyklace a využití zbytkového materiálu. Pro tento waistcoat jsem se rozhodla rozstříhat starý kabát mé mamky, která ho kdysi opravdu hodně nosila. Je to moc příjemná, červená vlna a jeho transformace do dětského historického svršku nám udělal radost. A myslím, že i mamce, která mi ho předala i s touto vzpomínkou z 90. let. 🙂
Přestože střih původního kabátu byl široký a látky bylo hodně, nezbylo mi moc látky na rukávy a tak jsem je musela dát dohromady z více dílů. Není to moc poznat a takové „slepování“ mi nevadí. Dobová vyobrazení často ukazují záplaty velkých kusů i sešití oděvu z různých kousků u dětí i dospělých. Kvůli nedostatku času a recyklaci nedokážu říct, jak moc rostoucí bude tento kus kostýmu. Snažila jsem se ušít co největší velikost, ale už ho máme druhou sezónu a přijde mi nyní tak akorát. Jenže, vzhledem k nenáročnosti střihu to není zrovna kousek kostýmu, na kterém proděláte moc času, takže nebude problém vytvořit waistcoat nový. Můj odhad je, že nám vydrží 3 roky.
Krom toho, že jsem musela trochu sespojovat rukávy, aby na ně zbyla látka, jsem udělala ještě jednu malou změnu ve střihu. Oba přední i zadní díly by měly mít horizontálně šev uprostřed, tedy uprostřed zad a na hrudníku. Já jsem přední díl udělala z jednoho kusu.
Waistcoat jsem zalemovala, přestože by to z praktického hlediska nebylo nutné, vlna se vůbec netřepila. Zalemovaný je ale přeci jen hezčí. Je to v podstatě takový svetr, protože je i trochu pružný díky různým úhlům stříhání látky (i 100% vlna je při správném úhlu stříhání poměrně dost elastická).
Náš lumpík ten waistcoat miluje. Nosí ho často doma a říká, že je rytíř.
Těm, co připadá složité vyrobit i takový doplněk, jako je tento svetříkový waistcoat, by se mohla zalíbit alternativní možnost, ke které jsem došla nešťastnou, ale vtipnou náhodou brzy po tom, co jsem náš červený waistcoat šila. Při praní tmavého bavlněného prádla se mi do pračky omylem s věcmi zamotal můj oblíbený nejteplejší vlněný svetr. Chvíli mi sice trvalo, než jsem pochopila co jsem to vyprala, ale když mi to došlo, velmi brzy moje neštěstí vystřídalo zcela nové nadšení. Svetr se zmenšil na velikost šitého waistcoatu a velmi se mu nyní střihově podobá – dokonce má horizontální švy po obou stranách. Můj svetr nyní syn nosí v zimě a mohl by ho nosit i v případě potřeby na historické akci. My jsme ho zatím na akci nepoužili, ale jako rezervní vrstvu jsem ho sebou měla. Na svetru jsem akorát udělala výstřih. Ten se dá jak u červeného waistcoatu, tak u jeho moderní verze ještě rozstříhnout, aby se velikost trochu zvětšila. Lze tedy snad recyklovat i staré svetry či nějaké jednobarevné dětské. U dětských kostýmů je více méně nedobové řešení tolerované, ale pokud je moderní kousek maximálně přizpůsoben tomu, aby vypadal dobově a nezkazí celý outfit, nekazila bych dětem pohodlí na akci. (Protože dítě v pohodlí znamená také často pohodlí pro rodiče.)
Teplý vlněný kazak
TREVELYON, Thomas. Trevelyon Miscellany
Když se blížila první chladnější akce, bylo zapotřebí ušít další teplé vrstvy. Zvažovala jsem nejprve doublet nebo nějaký kabátek na knoflíčky. Moje představy a zvolené střihy však nenabízely moc možností ušít rostoucí kostým na delší období a zároveň jsem chtěla něco, kde nebude syn muset zapínat knoflíky, které ve 3 letech ještě tak dobře neuměl zapnout. Zvolila jsem tedy opět něco praktického, co si uměl sám velmi rychle obléknout i svléknout – kazak po vzoru rukopisu Thomase Trevelyona z roku 1608.
Pro kazak jsem zvolila to nejteplejší a nejpohodlnější, co jsem měla při ruce – svrchní vrstvu tvoří opět látka ze starého kabátu mé mamky a spodní vrstvu tenčí vlna, která mi zbyla po ušití mých šatů na 15. století.
Střih opět pochází z knihy střihů Clothes of the Common People 1580 – 1660 od Stuarta Peacheyho a mezí řečí o praktičnosti dětských svršků mi ho opět obratem poslal Milan z Common Slovak Reenactors, díky Milane! Milanovu rekonstrukci kazaku najdete na jeho blogu také.
Kazak je velmi pohodlnou a praktickou volbou pro malé dítě. Dá se v něm volně běhat a díky jeho volnějšímu střihu se v něm dítě cítí dobře i když má pod ním ještě několik vrstev. Nosili jsme ho přes červený waistcoat, pod kterým jsme měli lněnou košili a ve větší zimě by se vešla další vrstva. O šití kazaku pojednám také více v samostatném příspěvku.
Kazak připomíná hodně pohodlnou mikinu a má teplý límec s interliningem (mezipodšívkou/mezivrstvou). Podle Stuarta Peacheyho takové kazaky nosili hlavně vojáci a námořníci v různých barvách a látkách. V Anglii jsou doložené mnohé kazaky v pivovarech, tedy zřejmě je nosili sládkové.
Dlouhý kabátek
Dětský kabátek jsem šila poprvé už na náš úplně první univerzální rostoucí outfit pro holčičku/kluka ve věku cca 8 měsíců až 2 roky, o kterém jsem pojednala detailně v samostatném článku. Inspirací mi byl ten samý obraz od Bruegela. Tento kabát jsem se snažila ušít opět, pokud možno z co nejpodobnější látky a nejpodobnějšího střihu, jelikož se nám osvědčil v dešti i v zimě a je z mnoha důvodů opravdu praktický.
Kabátky jsou oba šité z tužšího šedého sukna bez podšívky, které je takřka nepromokavé, takže jsme vyrobili takovou historickou pláštěnku. Oba mají rozparek na hrudníku pro jednodušší natažení přes hlavu, jen jsem na rozdíl od batolecí verze nyní vynechala zapínání na háček a udělala prostřih na výstřihu jen zdobně zalemovaný. Oba jsou dlouhé až po kotníky, aby bylo dítě co nejvíce v teple a zároveň, aby byla rezerva pro růst. Tuto vrstvu jsem ušila až jako třetí v pořadí, protože jsem chtěla mít primárně ušité vrstvy kratší, ve kterých děti lépe lezou po všelijakých překážkách a jsou tedy z hlediska raubířování na historické akci praktičtější. Tuto vrstvu bych však doporučila každému, kdo chce mít dítě v teple od hlavy až k patě a zároveň ho nenechat jen tak promoknout (v případě že použijete podobné sukno). Hodí se jako náhradní vrstva, je unverzální (pro holku i pro kluka) a také praktická i z hlediska dobového – takový kabátek můžete použít i pro 15. a 16. století.
Střih je velmi jednoduchý. Rukávy i délka kabátu jsou dostatečně založené, aby byla rezerva pro růst – kabátek je tedy ze začátku trochu volnější. Tento kabátek se chystám podrobněji popsat samostatně v příspěvku.
Výstřih se dá rovněž zvětšit a opět zalemovat jednoduchým a rychlým smyčkovým/smykovacím stehem.
Pokrývka hlavy
Od té doby, co náš syn vyrostl z prvního kostýmu a opustil batolecí lněné čepičky, si nejvíce oblíbil klobouk. Ze všech pokrývek hlavy mně tato připadá i nejlepší, univerzální – do chladu, do deště i na slunečné dny. Ke klobouku si rád sbírá různé peří a sám si ho pak zdobí.
Horké dny na hradě Pecka ve lněné košili a kalhotkách, které nejsou ve spodní části nabírané a tak skvěle větrají. Klobouk ho dostatečně chrání před sluncem a můj syn ho má rád, protože mu připomíná jak rytíře, tak mušketýra, piráta - je v něm zkrátka pánem převleků. Na letní dny jsem zvažovala výrobu slamáku, ale k té jsem se zatím nedostala.
BRUEGEL, Pieter the Elder. Children´s games (detail)
K celému outfitu jsem šila rovněž baret, inspirací mi byl samozřejmě opět Bruegel. Baret se dobově ani územně k vojenské skupině, se kterou jezdíme, sice nehodí (Regiment zemské hotovosti), ale s výjimkou se u dětského reenactora vždycky naštěstí počítá. Ze začátku jsem byla ráda za jakoukoliv pokrývku hlavy. Můj syn si baret nejprve zamiloval, ale velmi rychle mu ho zabavila ségra, takže baret je nyní součástí holčičí výbavy a můj syn zůstal u oblíbeného klobouku.
Baret je šitý do detailů podle instrukcí publikace The Tudor Child a jeho samostatný popis šití bude brzy ve vlastním příspěvku také popsán.
Vhodná je pro děti i pletená čepice. Inspirovat se lze buď opět na Bruegelově hrách, kde je zahrnuta i přehlídka různých pokrývek hlavy, nebo jsou k dohledání na stránkách muzeí i dochované čepice, z nichž hodně je jich z tudorovského období (v podstatě to, co vidíme u Bruegela). Nahoře jsem pro porovnání udělala koláž: vlevo nahoře je pletená čapka, za kterou vděčíme naší balkánské tetičce a která by mohla být takovou vhodnou alternativou k tomu, co je napravo – dítě na bruegelovských hrách s podobnou čapkou, a dole – dochovaná čepice nacházející se ve Victoria&Albert muzeu – hustě pletená, vlněná, velmi teplá a nepromokavá, která chránila krk i uši. Podobných čepic je zachováno více, ale pro dítě mi ušanka připadá nejpraktičtější, a proto mám tuto jednu vlněnou vždy sebou na akci jako rezervu.
Že se tak trošku podobné a dokonce šité čapky u nás nosily taktéž, můžeme vidět na dochovaném exempláři po Václavovi Vilémovi Popelovi z Lobkowicz, který se nachází v Regionálním muzeu v Mikulově. K čepici Václava Viléma Popela víme z textu o jeho pohřební výbavě, že se jedná o „běžný typ noční čapky, určené i na domácí nošení během dne“. Podobá se jiným dochovaným čepicím a byla tedy běžná pro období třicetileté války. Ke střihu víme z textu o pohřební výbavě: „Vnější látka je prostý neprostřižený hedvábný samet a podšívka je z hedvábného plyše. Čepice se skládá ze čtyř identických klínů, dole přímých a zužujících se nahoře, okraj tvoří obrácená podšívka.“ Takový typ čepice bych velmi ráda zrekonstruovala. Podobnou čepici má i chlapeček na výše popsaném obraze Tři chlapci s košíky.
Obuv a ponožky
Asi nejjednodušší by bylo nechat děti běhat bosky. Ale protože to z mnoha důvodů není vždy možné, vybaveni jsme na to patřičnou obuví i ponožkami, které vypadají co pokud možno nejvíce dobově. Na koláži je vidět, že děti nosily šité i pletené punčochy po vzoru dospělých osob. Uprostřed vlevo je detail chlapečka v nízkých capákovitých botkách a bílých punčochách a napravo na detailu od Vrancxe jsou jedny srolované punčochy. Krátké vidíme na detaile čůrajícího dítěte od Bruegela úplně nahoře. Náš kluk nosí v létě nejčastěji bílé bavlněné ponožky, které byly sice původně nadkolenky, ale nyní se srazily a jsou kratší, takže máme spíše podkolenky. U bílých ponožek doporučuji nechat je chvíli louhovat v černém čaji, aby dostaly pěkný dobový vzhled. (I roiboos nám dobře barví.) V chladnějších dnech máme vlněné ponožky a když přituhne, synovi oblékám jak punčochy, tak i pletené ponožky po mé babičce, která měla překvapivě malou nožku. Lze použít v podstatě cokoliv, co bude vypadat dobově, hlavně aby byly dětské nožky v teple.
Nepodceňovala bych blešáky a babiččiny skříně. Tyto pletené ponožky po mé babiččce jsou strašně teplé a zahřejí nohy dostatečně, i když má syn na nohou jen tenké capáky. Pěkné pletené ponožky, které vypadají jako ty výše dochované z Muzea Londýna, jsem také našla na handmade portálu Fler, kde také není problém nechat si je někým uplést.
Od dob, co se náš syn nevejde do svých prvně ručně šitých historických botiček, jsem plánovala ušít nové, opět dle návodu The Tudor Tailor (o nich jsem psala v našem prvním dětském outfitu), ale v nedostatku času jsem musela improvizovat. Děti dle ikonografie i dochovaných nálezů nosily buď po vzoru dospělých módní španělky nebo nějaký velmi podobný typ nazouvací obuvi.
Pro inspiraci: tři dochované dětské botky s děrovanými postranními koženými jazýčky určenými k zavazování na tkaničku– vlevo nahoře nízké botky/dřevák s koženým svrškem, napravo nahoře botky s viditelně ohrnutým jazykem a dole jedny se zdobením pro malou hraběnku, ale opět typově podobné.
Já se kvůli nedostatku času rozhodla pořídit kožené capáčky, které moc nenaruší dobovost kostýmu. Capáčky si náš kluk natolik oblíbil, že jsme u nich zůstali a historické botky zůstaly rozešité. Capáky jsou rozhodně pro takto malé dítě vhodné i proto, že se do nich (i z nich) samo bezproblémově dostane a nemusím tedy pořád lítat a zavazovat tkaničky. Kromě capáčků zakoupených na internetu za nevelkou cenu (viz níže seznam s odkazy na prodejce) jsem také improvizovala s obšíváním pevné obuvi kůží, což zajistilo teplejší a pevnější obuv. V případě, že obuv podědí ještě sourozenec, se vyplatí do botek investovat i více času. Kožené capáčky nám vydrží vevnitř dlouho suché i při chůzi v mokré trávě a naše obě děti si je strašně oblíbily.
Doplňky
Snad nejoblíbenějším doplňkem, jaký náš syn má (vedle klobouku), je jeho pásek. Na ten si nejraději věší co může - hlavně měšec, meč, pochvu s dřevěným nožíkem a nově také brašničku, kterou dostal k Vánocům.
Klidná chvilka na bitvě u Slověnic – čas na broušení meče (nebo nože?). Bylo sice teplo, ale když nesvítilo sluníčko, tak se hodil tenčí waistcoat přes košili. Na nohou stačily jen tenčí ponožky s capáky a na opasku nesmí chybět kožený měšec s mincemi a kamínky (a pravděpodobně i nějakými jinými tajnými poklady).
Doplňky, které potěší snad každého kluka: kožený pásek, který jednoduše vyrobíte z koženého popruhu a spony, dřevěný nožík vyřezaný taťkou v lese, kožená pochva na nůž samo doma ušitá, dřevěný meč zakoupený na Libušíně nebo na nějaké jiné historické akci.
Nově jsme výbavu doplnili o tuto brašničku, kterou jsem šila jako dárek k Vánocům a která udělala velkou radost. Snažila jsem se vyrobit něco, co by bylo vhodné na období 15.-17. století, abych nemusela vyrábět jinou brašnu i k ostatním kostýmům. Podařilo se mi něco najít na ikonografii a vyrobila jsem z měkčí kůže brašničku na pásek, do které se vejde opravdu hodně klučičích pokladů. Hlavní inspirací mi byl můj oblíbený krámek s koženými doplňky, kde najdete i detail horní grafiky De Nestuithaler od Claese Jansze Visschera. Detail brašničky na spodní grafice The Peasants‘ Feast od Hanse Sebalda Behama ukazuje stejně jako ta horní jednoduchý typ brašničky s poutky na pásek a prostorným úložným místem zapínající se na jeden knoflík vepředu.
Pro ty, co netuší, jak snadné a rychlé je ušít takový doplněk, nahraji brzy střih na tuto velmi jednoduchou brašničku.
V neposlední řadě je pro děti vhodné mít také nějaké propriety na hraní. Já jsem začala s koženými míčky. Inspirace nešla odnikud jinudy než opět z Bruegela a jeho Dětských her a zároveň archeologických nálezů, které nám ukazují různé druhy kuliček a míčků. Míčky z Harborough Market držely pohromadě hlínou a jsou obšité látkou nebo kůží. Tenisový míček z Muzea Londýna je vyrobený z kůže s výplní ze psích chlupů.
Střih míčku je velmi prostý. Na výše dochovaných exemplářích jsou vidět čtyři lístečky kůže a tyto segmenty jsou sešity podél švů. Já jsem ty naše věnovala dětem k Vánocům a protože jsem věděla, že si s nimi budou hrát i doma, vyplnila jsem je zbytky vlněných látek. Postup tohoto rychloprojektu časem zveřejním.
Na závěr zmíním dětskou jídelní sadu. My jsme naši první dřevěnou dětskou sadu předali mladšímu sourozenci a na Libušínské bitvě pořídili nový, o fous větší set. Doteď ještě nemám pro děti žádné korbílky a tak pijí ze svých oblíbených sportovních lahví, které máme schované ve lněném pytlíčku (ještě po dětských lahvičkách z vůbec prvních akcí). Nějaké bych jim však již brzy chtěla pořídit, jelikož nám rádi upíjejí z těch našich rodičovských. Dám vědět, co jsme pořídili!
Náš úplně první dětský kostým: kabátek, šatičky/spodnička, vlněné ponožky, čepička a kožené botičky. Nosili jsme ho strašně rádi a sloužil dvěma dětem opravdu dobře. Nyní máme náš nový outfit pro klučíka (a pro holčičku bude brzy následovat samostatný příspěvek také). Neuvěřitelné, kolik jsem se toho naučila během šití dětských kostýmů. (A teď nemám na mysli trpělivost a šití s dětmi, ale opravdové šicí dovednosti.) Tolik vzpomínek s tímto malinkatým kostýmkem 💙. Připomínám, že tvorbu tohoto prvního dětského (genderově obojetného) outfitu jsem kdysi popsala na svém blogu i s detailním popiskem všech jeho doplňků.
Co jsem použila?
Na košili:
Na kalhoty:
- Hnědou tenčí vlnu z již neexistujícího Bělehradského vlnařského kombinátu (BVK)
- Bavlněné hnědé a žluté nitě na strojové šití delších švů
- Béžovou lněnou niť, režnou
- Mosazný drátek z Korálkárny na vyketlování háčku pro zapínání kalhotek
- Matně žlutý len střední gramáže z Historického tržiště na podšívku
Na červený waistcoat:
- Starý vlněný kabát po mamce
- Červenou bavlněnou niť
- Červenou lněnou niť, režnou
Na teplý kazak:
- Starý vlněný kabát po mamce
- Hnědou bavlněnou niť
- Vínovou lněnou niť
- Tenčí vínová vlna značky Wooltrade
Na dlouhý kabátek:
- Šedé tužší sukno neznámé značky, které nám věnovala kamarádka Lucyfera
- Béžovou lněnou niť, režnou
Na baret:
- Šedou vlnu ze zbytků látek neznámého původu
- Jemný béžový a šedý len ze zbytků látek neznámého původu
- Šedou lněnou niť
Na koženou brašnu:
- Kus tlusté měkčí kůže
- Hnědou lněnou niť, režnou
Na míčky:
- Zbytky tenké kůže
- Zbytky vlněných látek
- Hnědou bavlněnou niť
- Hnědou lněnou niť, režnou
Na ostatní doplňky:
- Na nůž s pochvou: kus dřívka z lesa, tenkou kůži a černou bavlněnou niť
- Na měšec: kousek černé tenčí kůže a vylucetkovanou šňůrku
- Na pásek: užší kožený řemen a historickou sponu
Doplňky ne-výrobky:
- Klobouk
- Pletená čepice
- Kožené capáčky
- Pletené ponožky
- Bavlněné ponožky
- Dřevěný meč
- Dřevěné nádobí
Co udělám příště jinak?
- Pokud bych šila další košilky, raději bych od začátku zvolila zavazování límce spíše než knoflíček.
- Capáčky brzy zkusím vyměnit za pevnější obuv. Můj projekt do budoucna je kromě šitých bot také předělání staré barefootové obuvi po vzoru španělek. O tom snad brzy více, pokud se mi to povede.
- Přikoupím korbílek!
- Přidělám další hračky!
Nejdůležitější postřehy:
- Dítě může být vybaveno od hlavy k patě „rostoucími“ věcmi, pokud je tomu přizpůsoben střih. Některé kusy oblečení se špatně dělají „roztoucí“ – například je lepší místo doubletu zvolit pro dítě něco, co nemusí být přesně pasující a odpovídající módní dobové siluetě.
- Všechno oblečení pro děti by mělo být maximálně pohodlné a jednoduché na oblečení a svlečení, aby se mohlo dítě kdykoliv obsloužit samo.
- Doporučuji spoustu rezervních vrstev. Naše dítě má zatím sice jedny kalhoty, ale má kabát, pod kterým může mít punčocháče. Mojí zásadou je mít pro každou věc jednu věc náhradní.