Pánská košile dle The Medieval Tailor's Assistant

Tuto košili jsem šila tajně, jako dárek k Vánocům pro manžela k jeho kostýmu na 15. století. Protože vlastní dvě košile na období třicetileté války, použila jsem stejnou velikost jakou nosí u těchto dvou. Ačkoliv ušití takovéhle košile bylo dost jednoduché, i tak mi to dalo hodně. Důvodem je především nový způsob šití, který jsem až do teď nikdy nepoužila, a tak jsem se o letošních Vánocích opět o něco obohatila co se technik historického šití týče.

Čeho jsem chtěla docílit?

Jak jsem postupovala?

Co se samotného střihu košile týče, vybrala jsem co nejvíce podobný košilím, které má manžel ke kostýmu na třicetiletou válku, věděla jsem, že ten mu bude vyhovovat nejvíce. Zvolila jsem tedy délku cca pod zadek, s véčkovým výstřihem bez límce, rovnými rukávy a rozparky na bocích. Takových košilí je vyobrazeno hodně v iluminacích. Přestože se v 15. století jednalo o spodní prádlo, které při běžném nošení bylo pod dalšími vrstvami oblečení skryté, máme k dispozici bohaté zobrazení různých typů košilí, kde jsou muži do košilí často svlečení ať už z důvodů dehonestujících (popravy, oloupení…) či při zobrazení intimních chvilek u manželského lože a při práci na poli.

Dle publikace, kterou jsem použila, se košile v průběhu tří století, které zpracovává, moc nezměnily. Pánské košile mohly být stejně jako dámské košile/spodničky dlouhé až na zem a čím delší byly, tím více měly také po stranách vložené klíny pro rozšíření a lepší pohyblivost v košili. Některé měly límce, jiné ne. Dle publikace neexistují žádné doklady o tom, že by košile měly sedlo a stejně tak stahovací šňůrky kolem krku či rukávů.

Ještě než se pustím do popisu postupu práce (což bude velký úkol, protože mně většinou ty nejjednodušší věci jdou vysvětlit paradoxně nejobtížněji), tak bych se ještě zmínila k délce nití, které jsem použila pro ruční šití (košile je celá šitá v ruce). Assistant upozorňuje na to, že nitě by neměly být delší než 40 cm. Jelikož jsem opravdu chtěla dodržet každý pokyn autorky, opravdu jsem šila pouze nitěmi o maximální délce 40 cm. Nejdříve jsem trochu váhala, protože mi připadalo zbytečné neustále stříhat niť a dělat uzlíky. Ve výsledku to ale není o tolik více práce a došla jsem k názoru, že to má nejspíše své logické historické zdůvodnění a že v praxi se mi to může hodit. Historické zdůvodnění jsem sice v textu nenašla, ale vysvětluji si ho dvěma způsoby. Zaprvé si myslím, že byl důvod praktický – rozpáře li se či roztrhá kus oděvu a je to zrovna delší strana látky, například boční šev u těla, při použití kratší nitě se nerozpárá celý šev, ale pouze ta část, kde je použito oněch 40 cm nitě. Tedy, aby se zabránilo rozpárání většího kusu oděvu, používalo se pravděpodobně menších kusů nití a tím se ušetřil čas při opravách oděvu. Druhý důvod může být také cuchání nitě při použití příliš dlouhé délky – toto napadlo moji kamarádku Lucyferu, které tímto děkuji za upřímný zájem o můj blog ♡ . Stříhala jsem tedy 40 cm nitě a dodržela i tento pokyn, napadlo mě také hned, že by manžel mohl chtít něco i přešít, a tak jsem hned ocenila praktičnost kratšího švu. (Naštěstí je dárek 100% vyhovující a nic jsem měnit nemusela, spokojenost, spokojenost. 🙂 )

Košile je velmi jednoduchého střihu. Tělo je střižené z jednoho kusu látky, dlouhého obdélníku přeloženého na ramenou a sešitého po stranách/bocích. Ve spodní části jsou rozparky. Otvor na hlavu je dostatečně velký pro pohodlné navlečení, přední strana má hlubší výstřih. Rovné rukávy jsou přišité spolu s klínky v podpaždí za účelem ulehčení oblékání i pohybu v košili (někdo je nepoužívá, ale já je pro větší pohodlnost doporučuji používat vždy).

Ze všeho nejdřív jsem přišila klíny, abych mohla kompletovat rukávy a následně přišít ke košili. Konstrukčně toto přišití klínů vypadá asi takto:

1) Tento bod znázorňuje první šev, který jsem udělala – jedná se o přišití jedné strany klínu k jedné straně rukávu. Je to místo v podpaždí. Jde o šev, jehož název bych přeložila asi jako „dvoufázový šev“, anglicky „two-stage seam“. Dvoufázový, protože se skládá ze dvou kroků:

a) nejdříve je část sešitá běžícím stehem – steh znázorněný souběžně ke straně klínu

b) následně je použit lemovací steh – steh znázorněný kolmo/šikmo ke stehu běžícímu, ten jsem dělala jako „neviditelný“, tedy snažila jsem se přichytit látku při šití tak, aby z druhé strany nebylo vidět prošití

2) Tento bod znázorňuje přišití přiléhající strany zašité strany klínu k rukávu košile – opět dvěma kroky (a + b) a tímto je klín k rukávu přišitý a zbývá přišít celý rukáv ke košili.

Aby bylo vše jasnější, pokusím se vše znázornit ještě na fotografiích pořízených během šití.

Když jsou klíny přišité k rukávu, lze rukáv přišít k tělu košile. To se udělá úplně stejným způsobem jako se přišíval klín. Tedy „dvoufázovým stehem“.