
Když se blížila naše první akce, na kterou jsme chtěli vytáhnout našeho raubíře, tak už mu bylo 9 měsíců. Byla to libušínská bitva, které se s manželem účastníme v kostýmu druhé poloviny 15. století. Dětský obleček jsem chtěla mít samozřejmě historicky co nejvěrnější, což vzhledem k dostupnosti informací o dětském oblečení v 15. století není tak zcela jednoduché. Samozřejmě jsem vycházela primárně z iluminací, poněvadž co mé oko nevidí, tomu má hlava nevěří.
Jelikož na Libušíně bývá zima a tradičně tam zaprší, musela jsem zvolit vzhledem k nedostatečné termoregulaci miminka něco opravdu teplého. Naštěstí látek na tyhle pidi kostýmky doma je a bude při současném stavu neustálého šití historických kostýmů vždycky dost. Nejteplejší, co jsme doma měli, je tuhé, šedohnědé sukno, 800g. Zbytek toho, co jsme doma z něho měli, bylo tak akorát na nějaký malý kostým. První, co se zrodilo, byly tedy praktické malé šaty na chlapečka, který v té době jen leze a chodí kolem nábytku.
Protože nás za necelý měsíc čekaly tradiční Valdštejnské slavnosti ve Frýdlantu, kterých jsme se také plánovali zúčastnit, napadla mě samozřejmě myšlenka, zda by nebylo možné nějak skloubit kostým 15. a 17. století, abych stihla včas vyrobit první dětskou historickou výbavu. Ačkoliv je v našem historickém uskupení u dětí dost tolerované nějaké to ne-historické oblečení, nemám to ráda a bránila jsem se tomu. Nicméně, zjistila jsem, že některé prvky dětského oblečení skutečně byly „v módě“ od konce 15. století do poloviny 17. století. A tak jsem udělala nakonec historicky docela věrný kompromis, vědoma toho, že za chvíli dítě z mého kompromisu stejně vyroste a budu šít znova. Podívala jsem se na vývoj dětského oblečení od konce 15. století do poloviny 17. – snahou bylo samozřejmě zachovat co nejvíce autentičnosti, ale na paměti jsem také měla bezpečí miminka, které vše cumlá a okusuje, takže nepřipadala v úvahu měkká vlna, kterou by miminko mohlo žužlat a ukousnout a zadusit se, či vlněné knoflíčky, které by také mohlo ukousnout apod. Nakonec vznikl náš první celkem bezpečný dětský outfit jak na 15., tak na 17. století s některými kombinovatelnými prvky z rozvahy starostlivé matky a nadšenkyně všeho, co je maximálně historicky věrné.
Čeho jsem chtěla docílit?
Svrchní šatičky

Na obrázku: vlevo nahoře teplé šaty pro našeho 9měsíčního chlapečka, napravo detail z konce 15. století – chlapec s chodítkem v šatičkách s dlouhými rukávy, a dole Bruegelovo zobrazení dětí z roku 1560 plné různých typů šatiček/kabátků podobného stylu – typy se liší zapínáním, některé jsou uzavřené s navlékáním přes hlavu, některé s rozparky, některé bez, další se zavazováním kolem pasu, s pásky či bez… A jak bylo zvykem, bez ohledu na to, zda je to holčička či chlapeček, malé děti nosily do určitého věku všechny šaty.

Book of Hours
Detail podobně starého chlapečka v šatičkách podobného střihu ve středověkém rukopisu Kniha hodinek.

The Hours of Catherine of Cleves
Detail Ježíška v chodítku z knihy Hodinky Kateřiny Klevské.

Book of Hours
Detail dětí oblečených v podobných šatičkách.

BRUEGEL, Pieter the Elder. Children's Games
Detail od Bruegela z obrazu Dětské hry.
Jak jsem postupovala

Protože šití historického kostýmu u nás doma předchází několikaměsíční nastudování tématu, objednala jsem si u této příležitosti knížku The Tudor Child věnující se období, které doma přesně potřebujeme, a to 1485 až 1625. Tato knížka mi otevřela nové obzory. Text zachycující jak základní oblečení pro novorezeně až puberťáka obsahuje kompletně celý šatník se všemi doplňky, které byly v publikaci pečlivě zrekonstruovány a popsány. Bonusem jsou tabulky uvádějící v jakém historickém rozsahu se daná věc nosila, v jakém společenském statusu a kolik doložených zobrazení toho daného prvku máme. Nechybí samozřejmě střihy na mřížkové síti v palcích.
Svrchní šatičky
Střih na svrchní šaty (kabátek) jsem vytvořila dle střihu pro 8měsíční miminko, který jsem lehce zvětšila, aby naše dítě mohlo kabátek nosit déle a nemusela tak šít hned po pár měsících nový. V současnosti je malému rok a 4 měsíce a kabátek (i níže šatičky) jsou mu nyní akorát. (Na přiložených fotografiích jsou mu trošku větší a volnější, foceno v 9 měsících.

Anon. John Dunch and his nurse Elizabeth Fieldthe Younger
Na vyobrazení malý John Dunch v kabátku, jehož střih jsem použila a mírně upravila - vynechala jsem zdobení a vypasování a vytvořila „jednolitejší“ model, podobající se spíše přiloženým iluminacím a Bruegelovým kabátkům, které více odpovídají módě prostšího lidu. Střih na spodní, modré šatičky, jsou šité z podobného střihu, který je v knize přiložený jako spodní šat malého Johna Dunche.

HOLBEIN, Hans. Holbein´s wife and two children
Stejný střih spodních šatiček najdeme i na Holbeinově obraze.

Kabátec jsem vystřihla na mé improvizační mřížkové podložce, kterou jsem narýsovala během šití „těhotenského kabátce“. Od té doby si ji pořád chci pořídit.

Kabát jsem zamýšlela původně zcela rozepínací po celé jeho délce, připadalo mi to nejpraktičtější. Miminka nesnáší oblékání a svlékání (nebo mi aspoň všechny maminky tvrdí, že i ty jejich děti to nesnášely jako malé tolik, jako moje) a varianta na navlečení, které není přes hlavu, mi připadala zprvu nejlepší.

První zkouška s jedním rukávem, který byl schválně trochu delší, aby nám kabátek vydržel dlouho.

Zkouška obou rukávů. 🙂


Už během zkoušení mi začalo trochu vrtat hlavou, zda je to s tím rozepínáním chytrý nápad. Rozhodla jsem se totiž kabátec zapínat na háčky, protože mi pevně zašité a schované háčky přišly jako bezpečnější řešení než zavazování na šňůrky či zapínání na knoflíčky – ty by se daly jednodušeji žužlat a ukousnout - ale kabátec by se s háčky po celé délce pravděpodobně otevíral a dítě by žužlalo neustále mosazné háčky.

Kabátek jsem nakonec do půlky hrudníku zašila. Získala jsem tím dostatečně velký otvor pro navlékání přes hlavu, u kterého se miminko moc nevzteká.

Ve výstřihu kabátku jsou pevně přišité háčky, které jdou stěží rozpárat, a na tož ukousnout (ketluji je z mosazi). Jelikož je kabátek z opravdu teplé a tuhé látky, rozhodla jsem se ho nechat bez podšívky a jeho okraje jsem zalemovala pouze v místě, kde jsou přišité háčky.


Spodní šaty jsem malému ani nezkoušela, po zkušenosti s kabátkem jsem ušila stejnou velikost z modré vlny, podšila jsem živůtek bílým lnem a zapínání opět zvolila na háčky. Byla to práce na cca 2 hodiny.
Doplňky

Ze stejné knihy střihů jsem vycházela i co se týče doplňků - začala jsem rukavičkami. Přiznám se, že jsem již dávno zapomněla jak se plete a vzhledem k mé vášni k šití jsem se k pletení již nikdy nevrátila. Navíc ještě nemám zcela prostudované techniky dobového pletení. Nicméně, takový detail jsem se rozhodla trochu ošidit a tak jsem ze svého starého vlněného svetru z Benettonu ušila rukavičky palčáky a pro praktičnost vylucetkovala a připojila vlněnou šňůru (není lepší způsob jak recyklovat oblíbený svetr). Napravo je srovnání s dochovanou rukavicí z londýnského muzea.


Dále jsem použila ze stejné knihy i střih na novorozenecké/batolí botičky.


Botičky (bačkůrky) pro miminko (batole) jsem dělala z jemné kůže s předpokladem, že to bude spíše obuv pro nechodící dítě, proto jsem zvolila kůži jemnější a ze střihu vynechala opatek. Poznáte chybku? Najdete ji na konci příspěvku. 🙂

Vlněné ponožky pletla tetička, takže jsem nemusela stříhat další svetr… 🙂

Připraveni.
Otázku spodních vrstev jsem řešila improvizovaně. Jelikož jsem šila na poslední chvíli, nestihla jsem ušít košilku, proto posloužily staré bílé košilky, které mé dítě podědilo po mně (takže trochu historické autentičnosti to v sobě mělo 🙂 ) v kobinaci s bavlněnými bílými bodýčky. Otázku punčoch jsem chtěla vyřešit zakoupením nějakých neutrálních dětských punčocháčů, jenže ať jsem hledala jak jsem hledala, všechny měly na sobě buď potisk Batmanů a Spidermanů, nebo byly fluorescentně zelené s pruhy apod. Doma jsme měli jedny jediné – pruhované s medvídky. Tuto prekérní situaci jsem vyřešila zakoupením bavlněných bílých dupačkových kalhotek v Pepcu.

Byl to nákup za 30 Kč, který jsem doma obarvila v barvě na látky, aby dupačky měly tak trochu dobovější barvu – ne, že by bílá tolik vadila, ale zkrátka se mi zalíbila myšlenka dát tomu trochu zemitější barvu. Smíchala jsem černou a červenou barvu na látky z DM drogerie a obarvila kalhotky do vínové barvy.
Zbývalo vyřešit otázku kempování s dítětem jako takovou. Co s ním přes den? Nechat ho lézt v bahně? Předpověď na Libušín nebyla moc slibná, Frýdlant sliboval sluníčko. Abych ale mohla obejít tržiště a kamarády v táborech, musela bych dítě stejně pořád nosit na rukou. Pro zjednodušení tohoto problému jsem podlehla šátku, který situaci vyřešil nejpohodlněji. Samozřejmě jsem již delší dobu řešila dobovost nošení a tomu se také věnujeme ve Facebookové skupině „Nosíme děti ve středověku“, kde se rekonstrukci dobového nošení věnují mnohé maminky (i nošení ve třicetileté válce, bez ohledu na název skupiny).

Ačkoliv je dobových vyobrazení nošení dětí hodně a já jsem z nich pár vyzkoušela, zvolila jsem způsob nejméně autentický, současný, a to z prostého důvodu – bylo to nejpohodlnější pro mě i pro miminko a byla jsem tak zvyklá nosit v moderním nosítku. Za zapůjčení šátku na Libušín vděčíme kamarádce Aničce, která nám tímto zachránila účast. 🙂

VRANCX, Sebastian. War Scene
Detail matek s dětmi od Vrancxe - nošení s uzlem na rameni je velmi namáhavé na záda a trošku jsem se toho z hlediska bezpečnosti dítěte bála.

REMBRANDT, van Rijn. Beggars receiving alms at the door of a house
Dítě nošené na zádech.

Vrtalo mi hlavou také použití dudlíku. Přestože jsme ho doma nikdy moc nepoužívali, resp. měli jsme ho na „kdyby, kdo ví“, měli jsme ho občas jako pomocníka při spaní, jinak jsme fungovali bez něj. Původně jsem si říkala, že ho prostě nebudeme potřebovat a nebudu to tedy řešit, ale manžel byl toho názoru, že přeci jen bereme malé dítě do něčeho úplně nového a možná by bylo dobré ho pro jistotu mít. Jenže představa, že má dudlík s Mickey Mousem k mnou vymyšlenému historickému outfitu pro mě byla prostě nemyslitelná. Pojistila jsem se tedy dudlíkem, který bych jakž takž snesla v případě nouze a věděla, že ho bude mít pravděpodobně jen na spaní a ve stanu.
Přemýšlela jsem nejdřív nad výrobou nějakého historického dudlíku, ale nic mi nepřipadalo dost bezpečné a popravdě nevím, zda by to plnilo nějakou funkci, asi bych musela miminko na tento druh dudlíku nejdříve naučit, což mi připadalo zbytečné vzhledem k tomu, že pořádně nechtěl ani ten dudlík novodobý. Co jsem zvažovala?

DÜRER, Albrecht. Madonna with the Siskin
Dudlík od Durera, nebo spíše nějaké uklidňovátko či žužlátko, jakýsi předchůdce novodobého dudlíku.
Upřímně, historii dudlíku jsem až tak moc nezkoumala, vím jen málo, co jsem se dočetla na Wikipedii a vykoukala z Pinterestu. Jelikož jsem se dočetla na Wikipedii, že první dudlík tak, jak ho známe v dnešní podobě, byl vynalezen v roce 1901, už jsem se další jeho historickou podobou moc nezabývala, protože bychom ho stejně měli jen jako takový doplněk navíc. Dudlík jsem měla přivázaný na šňůrce, abychom ho neztratili a spokojila jsem se s EcoVicingem, který byl použit jednou ve stanu, když malý na Libušíně usínal.

Večer před akcí zbylo ušít nezbytné doplňky jako je lněná čepička...

...pytlík na schování dětské lahvičky...

Libušín 2019 (vlněnou čepici zapůjčil kvůli dešti na chvíli manžel, není součástí dětského outfitu).

Jelikož jsem na akci měla šátek poprvé v životě, učila jsem se de facto vázat za pochodu, což mělo za následek chybku v utažení a zkušené matky poznají na první pohled, že mě dítě z nosítka mělo spíše trochu visítko. Tuto chybu jsme naštěstí brzy napravili, tréning skoro celodenního nošení na jedné akci mi dal hodně, uf. 🙂

Rodinná idylka z 15. století.

A takhle to vypadá, když vás na Libušín přijede navštívit rodina ze Srbska. 🙂

Naše dítě půlku dne prospalo v šátku, takže náš startovní outfit byl zřejmě velice pohodlný.


Díky šátku jsme s miminkem ani nemuseli být tolik nabaleni – pod teplým kabátkem mělo miminko pouze bodýčko a dupačky, o zbytek se postaralo vzájemné zahřívání. Šátek je také docela praktický na přikrytí nebo vystlání košíku.


Valdštějnské slavnosti ve Frýdlantu 2019 a opět spící dítě v šátku, tentokrát ve svých spodních šatičkách. Zřejmě zase plně spokojené. Tentokráte již jsme měli šátek svůj. Šátek je ze 100% bavlny, v přírodní ecru barvě tkaný lomenou keprovou vazbou – pro nenarušení dobovosti to byla nejrozumnější volba.


Co jsem použila?
Na šedý kabátek:
Na spodní šatičky:
- Středně silné tmavě modré sukno značky Wooltrade, 100% vlna
- Tmavě modrou balvněnou niť
- Tmavě modrou lněnou niť, režnou
- Bílý 100% len, zbytky co se našly doma
- Mosazný drátek z Korálkárny na vyketlování háčků
Na doplňky:
- Na čepičku: přírodní 100% len značky Sartor + merino přírodní vlnu na vylucetkování šňůrky
- Na rukavičky: starý svetr ze 100% vlny + hnědou vlnu na vylucetkování šňůrky
- Na botičky: zbytky kůže (použila jsem starou tátovu bundu)
- Na pytlíček: zbytek bílého lnu
Doplňky ne-výrobky:
- Teplé, pletené vlněné ponožky
- Bavlněné dupačky z Pepca obarvené do vínové barvy
- Staré bílé košilky a klasická bílá bavlněná bodýčka
- Dřevěná dětská miska
- Dětská lžička z LH shopu
- Poděděný koš na prádlo
- Vlněná deka do koše
- Šátek na nošení
- Dudlík z přírodního kaučuku
Co udělám příště jinak?
- Při šití botiček jsem se nějak zapomněla a udělala jsem je obě levo-pravé, všimla jsem si toho až po úplném zkompletování, možná jsem zvyklá i z dobových levopravých bot – u tak malého dítěte to samozřejěm vůbec nevadí a obzvlášť, když jde spíše o takové pantoflíčky, ale střih je dělaný na každou nohu zvlášť, resp. boty by dle střihu neměly být stejné
- Doplním outfit o dobové košilky, samozřejmě
Nejdůležitější postřehy:
- Pro tak malé dítě je nejlepší vytvořit rostoucí kostýmek, ve kterém ze začátku možná bude trochu plandat, ale ve výsledku se to opravdu vyplatí – rukávy se dají ohrnout, nebo se dají stejně jako délka celého kostýmu více založit a časem jen trochu prodloužit u lemu, myslete jen na to, aby byly dost široké otvory na navlékání přes hlavu a dostatečná šířka kolem ramenou
- Je důležité myslet na bezpečnost – nepoužívat látky, které jednoduše žmolkovatí, aby se jimi dítě při cumlání neudusilo, knoflíčky a jiné druhy zapínání či zavazování pevně přišívat a volit materiál, který nebude zdraví škodlivý při hryzání a olizování
- Mějte samozřejmě vždy záložní oblečení